Tony Hsieh: Štěstí doručeno — Firma vytvářející štěstí a až pak peníze

Hlavním motivem knihy Štěstí doručeno je kromě štěstí samotného i svoboda v práci v podání velmi úspěšného Zapposu. Nicméně po dočtení je mi jasné, že jde o něco většího než o samotný Zappos — o hledání spokojeného života, pocitu uspokojení, nadšení, štěstí a v důsledku toho i o vydělání pořádného balíku peněz.

Pokud jste ještě neslyšeli o Zapposu, pak vězte, že je to firma, která se za necelých deset let dostala na obrat miliardy dolarů. V prodeji bot na Internetu. Výborné nakouknutí do firemní kultury Zapposu je k nalezení na blogu Peoplecommu, kde jsou i fotky a video.

Nicméně Zappos není první firmou autora této knížky Tonyho Hsieha. K Zapposu vedla dlouhá a klikatá cesta například i přes LinkExchange, který Tony spoluzaložil a asi po roce a půl ve svých 24 letech prodal Microsoftu za 265 milionů dolarů. Tedy ne špatný začátek. Ale teď ke knize.

Škola života

Zhruba první polovina knihy byla dobrá a zábavná (s malým pocitovým ALE), nicméně druhá polovina byla výborná. Ale ono by to asi bez té první části nešlo — jen stěží by laskavý čtenář pochopil, kde se jednotlivé nápady a hodnoty berou. Každá situace a každý omyl byl cennou lekcí, ze které si autor dokázal vzít poučení a něco se ze své chyby naučit. Celé to do sebe ke konci zapadne. Tony vás provede svým dětstvím, studii, prvním zaměstnáním a vším dalším, co následovalo. Třeba i jeho vášní k pokeru a jeho poznáním, že zásadní část vítězství je ukryto ve správných protihráčích.

Přinutil jsem se znova zamyslet, co od života chci. Ptal jsem se sám sebe, čeho jsem chtěl dosáhnout, co jsem chtěl dělat a jestli bych si neměl sednout k jinému stolu. Z mých zkušeností jsem věděl, že nikdy není pozdě si přesednout. … Uvědomil jsem si, že se musím pustit do něčeho, co mě bude víc naplňovat, a že možná nehraju tu správnou hru. Po něčem, co mi připadalo jako vášnivý letní románek s pokerem, jsem se rozhodl, že je čas na pustit se do něčeho nového.

Byl čas přesednout k jinému stolu.

Samozřejmě tato metafora vypráví o reálném trhu: pokud vidíte, že na vašem trhu to zrovna moc nejde, ale přesto své firmě věříte, pak určitě není pozdě přejít na trh jiný, případně si ho vytvořit.

Šťastný kmen

Nerad bych prozradil některé zvraty v ději knihy, tak snad jen naznačím, že v jeden moment nebyl Tony spokojen s prostředím, ve kterém pracoval. Naštěstí pro něj ho mohl opustit a hledat si jinou cestu a tak si začal opět užívat života a nacházet nové přátele.

Jak skupina rostla, uvědomil jsem si, že nová přátelství a narůstající propojení našeho rychle se rozvíjejícího kmene nám všem přinášela pocit stability a nadšení z nadcházející budoucnosti. Pocit propojení, který jsme všichni zažívali, nás dělal šťastnějšími a uvědomili jsme si, že to je něco, co nám chybělo od té doby, kdy jsme byli na vysoké. Bylo to něco, co jsme, stejně jako spousta lidí, ztratili při promoci, a neuvědomili si, jak moc jsme to postrádali, dokud jsme to zase náhodou nezískali zpátky.

Udělal jsem si takovou mentální poznámku, abych nikdy nezapomněl na hodnotu takového kmene, kde se lidé cítí opravdu propojení a vzájemně jim záleží na blahu těch druhých.

A přesně toto je jedna ze dvou hlavních myšlenek Zapposu. Postavit kmen (firmu) na první příčku žebříku hodnot. Druhou je zaměření na zákazníka a všeprostupující snaha mu co nejlépe vyhovět a nabídnout tu nejlepší podporu a pocit z nákupu. Tyto dvě věci jsou ve vzájemné souvislosti a jedna vychází z druhé. Navíc silná firemní kultura se nedá zkopírovat (na rozdíl od technologií či firemních procesů) a činí tak společnost odolnou proti konkurenci.

Co je to štěstí?

Tony vás zcela jistě přesvědčí, že rozdávat štěstí by mělo být vaším životním cílem. Celkově fenomén štěstí knihou prostupuje jako červená nit a vzbudilo to ve mě zájem se o tom dozvědět víc. Líbila se mi i jedna z definic, která štěstí dělí do tří kategorií:

• Radost — je určitý stimul, který vám udělá dobře. Nicméně pouze krátkodobě a vy chcete víc, další dávku. Z uvedených má nejkratší dobu trvání.
• Zápal — je druhý nejdéle trvající pocit štěstí a jde popsat jako „plynutí“, kdy je člověk angažovaný a podává dobrý výkon. Když jsou sportovci ve formě a prostě jim sport jde, tak prožívají tento druh štěstí.
• Vyšší záměr — nám dává pocit štěstí, když víme, že jsme součástí něčeho většího, co má smysl. Vyšší záměr poskytuje nejryzejší pocit štěstí po dlouhou dobu.

Bohužel to vypadá, že většina z nás jde po tom prvním druhu štěstí a ty další si nechává na později, až po dosažení Radosti. Avšak správnou strategií by mělo být zajištění Vyššího záměru jako prvního, poté přidat Zápal a až poté se věnovat Radosti.

Obsahem Štěstí doručeno je i spousta menších příspěvků lidí, kteří se s Tonym a Zapposem setkali, a jejich pohledem na celou věc. Některé takové příspěvky byly výborné a dodaly knize další rozměr, ale nerad bych je vytrhával z kontextu knihy. Mám však takový dojem, že některé, co budou samotné dávat smysl, se tady časem objeví.

Neubráním se porovnání s Podivínem — Podivín byl víc o podnikání a vydělávání peněz skrz spokojené lidi. Na druhou stranu Štěstí doručeno je o budování kmene (kolektivu), který má společnou myšlenku a vydělávání peněz tak nějak přichází až v druhém sledu. Zappos je určitě i o hrdosti, pro takovou firmu pracovat. Lidé tam chtějí pracovat, chtějí Zapposu dát to, co dává Zappos jim — štěstí. Už to asi zní jako klišé, ale není to v životě to nejdůležitější? Být šťastný? A po přečtení této knihy jsem se šťastný cítil. Už jenom to za přečtení stálo. Štěstí doručeno kouká na svobodu v práci z trochu jiného úhlu, ale Podivín mě bavil o maličký kousek více. Pořád je to ale výborná kniha, která za to stojí.

A co vaše pracovní prostředí? Je to jeden šťastný kmen, pro který vás baví pracovat?