Seth Godin: Nepostradatelní — Buďte pilířem firmy

Z Nepostradatelných Setha Godina jsem na rozpacích. Po přečtení knihy si zpravidla dávám čas, aby dojmy z ní sedly, ale ani to Nepostradatelným nepomohlo. Nebyla to vyloženě špatná kniha, ale k dobré ji toho hodně chybí. Myšlenka není zlá — v knize jsou pravdy, které by se mohly tesat do kamene — nicméně je obsahově plochá a neobsahuje nic, co by už nebylo (lépe) řečeno jinde a ani nenabízí přehršel zajímavých souvislostí. Jsou tedy Nepostradatelní nepostradatelnou částí vaší knihovny?

Seth Godin je pojem a tato kniha byla mé první setkání s ním. Nebyl jsem nijak nadšen a uchvácen, jen nyní už vím, že Seth Godin rád píše a umí své knihy výborně prodat. Je to jednoduše umělec v tom kontextu, o kterém píše i v této knize. Dělá něco, co ho baví, a dává tomu maximum a výsledek se dostavil. Ostatně co znamená být Nepostradatelným? Není to žádné politikaření nebo vysoká hra úplatků a kamarádů na vlivných místech, jak by se mohlo zdát. Myšlenka je prostá (a ve své podstatě silná): přestaňte být robotem na výrobní lince, používejte emoční inteligenci, vzbuďte umělce, který ve vás dříme a rozdávejte ho všem okolo.

Na čem kniha staví

Kniha má však v mých očích několik nešvarů. Její jazyk (možná to bylo překladem, který nebyl nijak výjimečně dobrý) mi vyloženě nesedl. Přišel mi nečtivý, umělý, nehezký. Struktura mi byla také krajně nesympatická a celé to ve mně budilo dojem, že Godin vzal články ze svého blogu (který nečtu, takže nedokáži říct s jistotou) a poskládal je za sebe. To by vysvětlovalo i proč se kniha tak zoufale opakuje a není úplně striktní ve svém názvosloví. Bez opakování myšlenek pořád dokola by se kniha dala zkrátit do několika bodů:

• Opakování je matka moudrosti.
• Současný systém společnosti se hroutí.
• Nižší pudy mohou opanovat ty vyšší.
• Nebuďte pouhé ozubené kolečko v soustrojí konzumní společnosti. Buďte umělec, dělejte něco jinak a lépe.
• Přijměte emoce, používejte je, pilujte emoční inteligenci. Jednoduše — pracujte s emocemi.
• Buďte štědří a dávejte dary. Nevíte, kdy se k vám štěstěna v dobrém obrátí.
• Tvořte vazby s dalšími lidmi a neočekávejte čistě reciproční chování.
• Kde není dar, není umění.

Snad jsem na nic nezapomněl. Pokud máte zájem, tyto body si 6x přečtěte a knihu máte za sebou.

Během čtení jsem často myslel na svého beletristického oblíbence Williama Saroyana. Na rozdíl od Godina, Saroyana jsem přečetl takřka celého a mohu s klidným srdcem říci, že Saroyan utopil a rozmělnil svůj talent v přílišném psaní. Ono totiž Saroyan nic jiného neuměl, ale zato rád pil a oddával jsem hazardu a z něčeho žít musel. Tak psal. Když se podívám na Godina, který zhruba každý rok vydá novou knihu, píše svůj blog a celkově je publikačně plodný… Jistě chápete, kam mířím.

Nižší versus vyšší mozkové systémy

Kniha má i dobré momenty. Godin velmi zjednodušeně ukazuje na vývoj našeho mozku a pudů, které se k nim vážou. Jednou z nižších a vývojově starších vrstev je i tzv. limbický systém, který mimo jiné zabezpečuje somatické (tělní) funkce člověka, napomáhá udržení pozornosti, dává vzniknout podmíněným reflexům a účelovému chování včetně motivace, ale i chování sexuálnímu a pudům vedoucím k zachování rodu. Jednou z významných částí tohoto systému je amygdala, která zásadně usměrňuje naše chování při strachu či radosti. Tohle všechno Godin označuje romanticky za „ještěří mozek“.

Nad touto vrstvou se však postupem času a evoluce vytvořily další systémy, které mají na starosti, když to vezmeme hodně zjednodušeně, „civilizovanou“ aktivitu našeho mozku. Zajímavé je ale si uvědomit, že pokud tomu situace nahrává (topíte se, je vám fyzicky špatně, trpíte spánkovou deprivací, máte záchvat zuřivosti apod.), pak nižší vrstvy mozku přebírají kontrolu nad vaší osobou a tím pádem dočasně pozastavují činnost vrstev vyšších. Není to žádná raketová věda, ale je dobré si to uvědomit. Příště až se budete s někým hádat, napočítejte do deseti a dejte čas vyšším systémům dostat vás do obrazu. Stejně tak nižší vrstvy mají rády stabilitu a nesnáší změnu. Neodmítejte proto hned nové věci a dejte jim čas. Třeba si dobrý nápad najde cestu někam výše.

Práce s emocemi je dostupná nám všem, ale málokdy ji využíváme jako konkurenční výhodu. Trávíme náš čas tím, že se snažíme zdokonalit svůj výkon v oboru, ale nezaměřujeme se na dovednosti a interakce, které nám umožní vyniknout a stát se pro naši organizaci nepostradatelnými.

Odpor?

Občas autor ještěřímu mozku říká Odpor a myslím, že při správné míře abstrakce je to poměrně výstižné. Nové věci dělat nechceme. Nové nápady se nám nelíbí. Změna? Ne, děkuji. Nelíbí se vám kniha, kterou právě čtete? To z vás mluví Odpor. Ano, i toto v knize píší. Možná to byl Odpor, kterému se kniha nelíbila, ale vzhledem k tomu, že s chutí čtu jiné knihy na podobné téma, tak bych si tím nebyl tak jistý.

První zhruba třetina knihy byla v mých očích hrůzná. Možná je to tím, že jsem nebyl správně naladěn, ale omílání jedné myšlenky na padesáti a více stránkách pořád dokola mě dokáže znejistět a znechutit. Musím říct, že další dvě třetiny mě docela bavily. Buď jsem si na autorův styl zvykl, nebo se kniha opravdu zlepšila. Nedokáži říct.

Ptal jsem se sám sebe, komu bych tuto knihu doporučil? Určitě ne někomu, kdo se o téma sebe-poznání a sebe-rozvoje zajímá. Spíš někomu, kdo je v tématu nový, kdo uvítá ucelený a nenáročný vhled do nekonformního myšlení. Někomu, kdo celkově moc nečte. Každopádně jak jsem zmiňoval výše — nedokáži se rozhodnout, jestli je to kniha dobrá nebo špatná. Je taková nijaká. Pokud jí dáte šanci (a to byste skutečně mohli), pak můžete najít diamant, který mému zraku unikl, nebo budete rozladění, tak jak jsem byl já. Volba je na vás, ale vězte, že nové věci se zkoušet mají.