Rotace zaměstnanců ve firmě

O rotaci pracovníků jsem se hodně učil ve škole, ale prakticky nikde jsem to neviděl v reálu. Myslím, že je to škoda. Lidé si tak mohou rozšířit obzory, naučit se něco nového, pochopit druhou stranu mince, uchopit lépe svou kreativitu… Však i té kreativitě se nejlépe daří na křížení oborů. Máme různé maticové struktury, projektové týmy a podobně, ale je to pravidlo, nebo jen výdobytek určitého typu firem?. Ve článku se dozvíte, co si o rotaci pracovníků myslí Ricardo Semler a položíme si otázku, jak by rotace pracovníků mohla fungovat ve školství.

Rotace pracovníků přináší takové výhody pro zaměstnance i za­městnavatele, že je až s podivem, jak málo firem tuto možnost vy­užívá. Lidé si osvojí nové dovednosti, čímž si obohatí život i pra­covní zkušenosti. Oslabuje snahy o získávání čím dál většího vlivu, protože člověk, který si každých pár let sbalí svoje věci a přemístí se na jinou pozici, nemůže na své moci nějak zvlášť lpět. Lidé na­víc získávají stále širší přehled o firmě: finanční kontrolor, který se ustavičně naváží do prodejce za to, že nedodržuje termíny splat­nosti, toho bude hořce litovat, až na vlastní kůži pozná, jak je těžké jednat se skutečným zákazníkem z masa a kostí.

Rotace také nutí společnost k tomu, aby pro jednu pozici připra­vila více lidí, což je úžasná incentiva a příležitost vytvářet doplňují­cí možnosti pro lidi, kteří by jinak uvízli uprostřed pyramidy. V neposlední řadě podněcuje setkávání různorodých osobností, názorů, původů a metod, čímž zásobuje firmu novou krví a poskytuje jí také neotřelý úhel pohledu na řadu věcí. Organizace se díky rotaci otevírá; zákazníci a dodavatelé jednají s lidmi, kteří se vyznají, ne s někým, kdo se mechanicky naučil jednotvárnou práci. Také předchází traumatům z odchodů některých lidí z oddělení nebo z firmy jako takové – zvláště když dotyčný měl tendenci chovat se jako nepostradatelný a cíleně, ruku v ruce s neochotou delegovat práci na jiné a dalšími triky, si pro svou pozici usurpoval absolutní moc. Nikdo nechce nikomu předávat chaoticky fungující odděle­ní, vypadat jako diktátor nebo člověk, který si neumí dobře vybrat podřízené.

Pracoval jsem bratru ve čtyřech firmách a ve třech z nich rotace nebyla ani náznakem. V té čtvrté, kterou jsem poznal jako poslední, něco jako rotace funguje. Jedná se o vnitřní pracovní trh, který podle všeho funguje velmi dobře. Pokud se objeví jakákoliv pozice kdekoliv na světě v rámci této organizace, pak je nejdříve zveřejněna uvnitř firmy. Lidé, kteří chtějí, tak mohou hodně cestovat a poznávat. Takových lidí je ale málo a spíše na vyšších pozicích. Zaznamenal jsem i určité problémy, kdy si některý z rotujících šéfů nesedl s vybranými zaměstnanci, odklidil je na uměle vytvořené místo a po něm nastupivší šéf místo zrušil (či se o to hodně snažil). Přitom se jednalo o kvalitní lidi, kteří jenom mysleli jinak. Takže podle mě rotace napůl také nefunguje.

Napadlo mě, jak by taková záležitost mohla fungovat ve školství? Pravda, čím vyšší úroveň vzdělávací instituce, tím vyšší nároky na specializaci. Ale nebylo by to pro školství jako takové velkým přínosem? Kdyby se učitelé koukali na svou látku z vyšší perspektivy, holisticky? Určitě nejsem jediný, kdo si myslí, že učit by se mělo na bázi pochopení souvislostí. Těším se na vaše názory v komentářích.

Tuto citaci najdete v Podivínovi na straně 142. Kromě povídání o knize tady na stránkách se o ní více dozvíte na stránkách Peoplecommu, který se svobodou v práci zabývá. Doporučuji jejich blog!