Robert Sutton: Kreténům vstup zakázán (The No Asshole Rule)

Už z názvu je patrné, že Robert Sutton si nebere servítky a nazývá vše pravými jmény. Co si řeknete, když s vámi někdo jedná jako se smetákem? Asi že je to kretén. Stěží si dovedu představit, že ho/ji budete nazývat nějakým vkusným eufemizmem… Sutton v knize vysvětluje, kdo je ten pravý licencovaný kretén a jaký má dopad na společnost jako takovou.

To je ale kretén!

Tuto větu jsme si (bohužel) řekli asi všichni. Člověk, se kterým prostě nejde vyjít a je jako osina v zadku. Robert Sutton si vzal na paškál právě tato stvoření a podpořen řadou seriózních studií sepsal poměrně útlou knížku. Jak ale Sutton definuje kreténa? Pomocí dvou jednoduchých testů:

• Cítí se „subjekt“ po rozhovoru s domnělým kreténem utlačený, ponížený, zbavený energie a celkově nicotný? Konkrétněji má ze sebe „subjekt“ špatný pocit?
• Užívá domnělý kretén svůj jed na podřízené spíše než na nadřízené? Zneužívá tedy své moci?

Pokud oběma testy váš kretén prošel, pak je to jasné — je to kretén. Nicméně zůstává otázka, je-li jedinec dočasným kreténem nebo kreténem licencovaným. Znáte to, každý z nás má den blbec, kdy jednoduše není sto se kontrolovat. V takovém případě jednáme jako dočasný kretén. Den blbec odezní a k ostatním se opět budeme chovat, jak se sluší. Pokud však dotyčný má den blbec sedm dní v týdnu, pak ho můžeme povýšit na licencovaného kreténa. Právě o těch je tato knížka.

Náklady na kreténa

Sutton tvrdí, že společnosti, které mají pravidla na potírání kreténů a dodržují je, jsou v dlouhodobém výhledu úspěšnější. Však on takový kretén má spoustu skrytých nákladů: snižuje výkon a motivaci kolegyň a kolegů, obecně zvyšuje stres ve firmě, ničí firemní kulturu i duševní zdraví všech zúčastněných, zvyšuje míru absencí a míru fluktuace zaměstnanců a to nejenom přímo šikanovaných, ale i těch, kteří tomuto chování přihlíží, ničí potenciál pracovníků, také přináší náklady spojené s množstvím času promarněným na vychladnutí horkých hlav a vysvětlováním věcí řečených v zápalu boje, dále náklady na opakované urovnávání problémů a reorganizaci oddělení, vyhoření zúčastněných, omezení sdílení informací a nápadů, celkové snížení kreativity a nakonec náklady mohou být i peníze na kurzy zvládání hněvu či další medicínskou péči. Není toho málo, viďte? A to jsem zmínil jen některé věci, které jsou v knize popsány.

Navíc být kreténem je silně infekční a to hned z několika pohledů. Prvním je, že vrána k vráně sedá a pokud necháte kretény rozhodovat o náboru nových zaměstnanců, pak si zaděláváte na velký problém. S tímto mám osobní zkušenost a můžu potvrdit, že v malé společnosti zbudou zanedlouho jen „toxičtí“ lidé, se kterými je opravdová radost pracovat. Další může být poznání, že dlouhodobé šikanování mění charakter oběti a ta má pak větší tendenci ke stejnému chování (efekt padajícího hovna dovedený do dokonalosti). Sutton ukazuje, že míra kreténství silně koreluje s mírou moci a moc se mimo jiné definuje postavení a výše platu. Byli jste někdy svědky toho, jak větší peníze či postavení stouply dříve pohodovému člověku do hlavy?

Sutton upozorňuje, že uvědomění si toho, jak se chováme, je prvním důležitým krokem ke změně.

Budujme civilizovaná pracoviště

Kniha nabízí řadu zajímavých postřehů o tom, jak vidíme kretény a jaké jsou jejich dopady na společnost. Například z jedné studie vyplynulo, že kreténi jsou sice viděni jako méně oblíbení, zato inteligentnější než ostatní. Dalším zajímavým a nebezpečným důsledkem kreténů je to, že na program dne se dostanou jen dobré zprávy — špatné by totiž znamenaly problém pro doručitele. Slyšíte tu bombu tikat?

Ačkoliv by se to mohlo zdát, Sutton nezavrhuje konfrontaci jako takovou. Na příkladu Intelu ukazuje a tvrdí, že jediná horší věc než špatná a velmi častá konfrontace je žádná konfrontace. Zaměstnanci by měli být vedeni a učeni k nalezení cest, jak vést konstruktivní spory, které ovšem nepřekročí hranici, kdy budu někoho urážet.

Poselstvím Suttonovy knihy je výzva k vybudování pravidel proti kreténům a jejich důsledné dodržování. Kromě toho se zmiňuje se i o možném chování, pokud s kreténem musíte jednat a nechcete či nemůžete svoji situaci vyřešit opuštěním současné práce.

Celkově se mi kniha líbila a můžu říct, že jsem v ní hodně viděl svoji osobní (špatnou) zkušenost. Proto prosím, nedovolte kreténům se u vás zabydlet.