Ze sdílení fyzických produktů ale i třeba peněz (a slev) se stává příjemný trend. Proč mít auto a zatěžovat jím životní prostředí či peněženku, když si ho můžu kdykoliv rozumně půjčit? (viz Zipcar) Potřebuji vrtačku? Lyže? … Další článek se dotýká moderních technologií a jejich vlivu na nás a ukazuje, že multi-tasking není zase tak výborný, jak se může zdát. Neméně zajímavé je i zjištění, jakým způsobem se nám v průběhu dne vypíná mozek. Nakonec zmínka o vypovídací hodnotě IQ testů. Příjemné čtení!
The Sharing Economy
Ekonomika sdílení fyzických produktů mě v poslední době hodně baví. Sdílet se dá totiž ledacos — od vrtačky a lyží, přes auto a byt až po peníze. Pro poptavatele je to levné, straně nabídky to přinese další příjem (který se hodí nejen v době krize), navíc je to enviromentálně přívětivé a snad nás to donutí přehodnotit naše konzumní nálady. V neposlední řadě se mi líbí ambice opět probudit v lidech komunitní cítění, na které se tak nějak zapomnělo. Ekonomika sdílení je mi pocitově blízká a rád bych se jí věnoval i do budoucna třeba nějakým projektem. Pokud to zaujme i vás, jsem jedno velké ucho. O čem je, si přečtěte v následujícím článku.
Pokračujte na původní článek The Sharing Economy
Are you trapped on the technology treadmill?
Moderní svět na nás klade všelijaké nároky a vzrůstající penetrace moderních technologií z nás činí multi-taskery. Jednoduše děláme víc věcí najednou a myslím, že převažuje společenský konsenzus, že je to tak správně — kdo zvládá víc věcí najednou má velké plus. Omyl. Nejenže častým přeskakováním od něčeho k ničemu de facto nic neuděláme (pořádně) a kvůli chybějícímu pocitu z dobře vykonané (dokončené) práce propadáme prokrastinaci, ale zvyšuje se nám i hladina kortizolu — hormonu stresu. Následující článek se zamýšlí i nad dalšími negativními důsledky nesprávného využití moderních technologií.
Pokračujte na původní článek Are you trapped on the technology treadmill?
Sleep-deprived brains turn themselves off
Mentální únava nám signalizuje, že s naším duševním výkonem to nebude valné, pokud si neodpočineme. Nicméně ukazuje se, že díky spánkové deprivaci (která se může objevit dříve, než byste čekali) se neurony v mozku vypínají jeden po druhém, tedy na velmi lokální bázi. Co více, přednostně se vypínají ty, které jsou využívané nejvíce (celkem logicky). To ale znamená, že i před tím, než se dostaví pocit únavy, je ohrožen náš výkon kvůli výpadku našich nejvyužívanějších (nejlepších?) mozkových spojení. Role spánku se obecně dost podceňuje, proto mu dávejte prostor, který si zaslouží.
Pokračuje na původní článek Sleep-deprived brains turn themselves off
Testy IQ: Co rozhoduje o vašem IQ?
Předně je třeba zdůraznit, že intelekt (či inteligence) se nerovná akademickému úspěchu, který je navíc velmi jednosměrně zaměřen. Možná si to myslí váš šéf nebo máma, ale není to tak. Navíc měřit intelekt pomocí strukturovaného testu je… podle mě přinejmenším neprůkazné. Testovat se dá maximálně nějaká analyticko-logická část intelektu, kde dostávají slovo IQ testy, které jsou ale také značně protěžované. Teď k článku, jež popisuje jednoduchý test: skupině dali za úkol vyplnit IQ test a to jednou bez slíbené odměny a podruhé s odměnou jako motivátorem. Ano, odhadli jste správně, že druhý dopadl výrazně lépe. Tolik o vypovídací hodnotě IQ testů.
Pokračujte na původní článek Testy IQ: Co rozhoduje o vašem IQ?
Dnes to bylo kratší, ale snad zajímavé. Budu rád za vaše postřehy ke zmíněným tématům. Hlavně by mě zajímalo, jestli si přes den dáváte šlofíka, abyste ulevili unavenému mozku? Přeji krásný víkend a pěkné čtení!
S The Sharing Economy dost souvisí i využívání veřejného prostoru. Na toto téma byla v Praze poměrně zajímavá konference: http://www.publicspaces.cz/download/index – nejzajímavější příspěvek je ten druhý (kvůli tomu architektovi tuším celá konference byla :). V ostatních přednáškách se dostane i na téma sdílení aut apod. (i když lidé, kteří mají tato témata, se bohužel na začátku shodí, že to vlastně dostali za úkol…. a autenticita je pryč)
Sdílet se dá takřka cokoliv a to je na tom to pěkné. Do určité míry návrat ke kořenům společnosti.
Jinak snad první moderní projekt co-housingu v Česku dělá Tomáš Hajzler v Lysé nad Labem http://kde-domov-muj.cz/_/Domu.html . Onehdá se o tom na blogu (na snídani) bavili s Petrem Márou a stejně jako Petr nevím, zda bych do toho šel… http://blog.peoplecomm.cz/clanek/na-snidani-s-petrem-marou-ii
Jo, sdílet se dá určitě cokoliv… mně šlo spíš o tu vazbu na veřejný prostor a třeba konkrétně Prahu a její zaplnění auty. Hlavně pak kolik veřejného prostoru zabírají silnice (řešili třeba v New Yourku – lidi se už nevejdou na chodník a v jednu chvíli jich projde mnohem víc než projede auty, ale ulice zabírá mnohonásobně víc místa apod.) a nebo 1 parkovací místo v centru (v souvislosti třeba s pronájmem zahrádky k restauraci: http://respekt.ihned.cz/c1-51901860-dvakrat-viden-prosim). V diskuzi se pak ptají Gehla, jak v Kodani vyřešili problematiku parkování pro všechny obyvatele a jestli je teda v Kodani o to víc parkovacích domů, o co je tam míň parkovacích míst na ulicích. Odpověď byla něco ve smyslu, že lidé bydlící v centru auta vlastně nepotřebují a když ano, tak je právě možnost je sdílet nebo si je půjčit. V Brně už třeba existuje: http://www.autonapul.org/
Ještě jsem narazil na pěkné shrnující video o sdílené spotřebě z TEDu http://www.ted.com/talks/rachel_botsman_the_case_for_collaborative_consumption.html
Díky! Už ho nějakou dobu mám ve frontě na shlédnutí, ale nějak jsem se k němu nedostal. Tak snad teď. Začal jsem číst tu její knížku a první kapitola je peklo. Popisuje naše konzumní chování a vykořisťování planety, které z toho plyne. Bylo mi z toho fakt špatně. Takže knížka si bude dobrá… 🙂