Po delší odmlce je tu opět další víkendové čtení se svým cílem pobavit, postrčit k myšlení a samozřejmě ke komentování. Dnešní vydání se nese na příjemné vlně spánku a jeho důležitosti pro naše každodenní fungování. Slovo a obraz převezme Tomáš Hajzner propagující svobodu v práci a posledním a neméně důležitým článkem se dotkneme distribuce bohatství ve společnosti a roli odborů. Ten určitě nevynechte. Přeji příjemné víkendové čtení.
Sleep is More Important than Food
Správně jíst je základ. O zdravé a vyrovnané výživě slyšíme z mnoha stran a vypadá to, že naše stravovací návyky se začínají narovnávat k lepšímu, což je výborné. Stejné to bohužel není se spaním. Každý víme, kolik hodin spánku nám dělá dobře a těšíme se na víkend, kdy dospáváme deficit z pracovního týdne. Nicméně i malá dávka spánkové deprivace může dramaticky ovlivnit naši výkonnost, schopnost soustředit se, ukládat do paměti a celkově myslet. Řešení? Správné spací návyky a krátký šlofík přes den. Ano, je to tak jednoduché…
Pokračujte na původní článek Sleep is More Important than Food
Study: Too Much Technology Has Destroyed Our Ability To Sleep
Studie provedená na americkém populačním vzorku a dle mého názoru i převeditelná do tuzemských podmínek tvrdí, že Američané si nedopřávají dostatečné množství spánku a pokud už ulehnou, jejich spánek špatný. Na vině je podle všeho vysoká penetrace moderních technologií do našeho života. Mobily, počítače, tablety, televize — zařízení, která před spaním využíváme a která nedovolí našemu mozku se na spánek dostatečně uklidnit.
Pokračujte na původní článek Study: Too Much Technology Has Destroyed Our Ability To Sleep, nebo česky Proč špatně spíme? Prý kvůli technologiím
Tomáš Hajzler – Konečně v penzi. Už můžu dělat, co mě baví.
Proč 8 lidí z deseti nemá rádo svoji práci? Proč neděláme to, co nás baví? Může za to syndrom hypoték („dokud platíš hypotéku, tak drž ústa a krok“)? A proč je vlastně pracovní prostředí tak restriktivní a duševně nudné? Podívejte se na další video z podzimního pražského TEDxu. Stejně jako to minulé stojí za to.
The “Hood Robin” Economy
V posledních 30 letech se v USA značně změnila distribuce vyplácených mezd — pokud v roce 1973 horní procento bralo 8 % všech platů, pak v roce 2008 už to bylo procent 18. Distribuce bohatství je ještě méně lichotivá: nejbohatší jedno procento zabírá 43 % amerického bohatství a většinových 80 % populace má jen 7% podíl. V Evropě je prý tento vývoj slabší, ale stejně patrný. My v Česku můžeme „být zatím v klidu“ se silnou střední třídou a nejméně chudými v Evropě. V článku je uvedena řada hypotéz, proč tomu tak je, ale ta pravděpodobně nejvýraznější lehce upravila moje liberální vidění ekonomiky. Tímto faktorem jsou odbory (mnohými tolik opovrhované) a jejich klesající úloha v americké ekonomice. Právě odbory jsou hlasem, který zajišťuje spravedlivější solidárnější rozdělení platů v rámci populace, ale tento hlas je tlumen „korporátní Amerikou“. Ta stojí za sponzorováním volebních kampaní a důrazným lobbingem washingtonských zákonodárců. A víte, jak se říká: úspěch přeje úspěšným. Takto se roztáčí pro někoho začarovaný a pro druhé ctnostný kruh. Určitě zajímavé čtení.
Pokračujte na původní (a rozsáhlý) článek The “Hood Robin” Economy
Jak zachránit firmu aneb Co nás učí mravenci
K tomu, abychom zachránili topící se firmu (ekonomiku, nebo i vztah?), musíme překonat ego, odstřihnout nedůležité prvky a hlavně mít schopné vedení. Stokrát omílané téma tentokrát v pěkné analogii.
Pokračujte na původní článek Jak zachránit firmu aneb Co nás učí mravenci
Přeji pěkné čtení i víkend a těším se na vaše komentáře.
to video – Konečně v penzi – se mi moc líbilo. I já jsem někdy měla syndrom hypoték. Ale pak jsem rozhodla změnit zaměstnání (i když hypotéku pořad mám) a teď dělám práci, která mi opravdu báví. nemám KZP, spiš: už je pátek? nebo konečně pondělí! 🙂
Tak to je dobré slyšet, Albíno. Myslím, že je složité udělat to samotné rozhodnutí o změně života. Ne že by mě to samotného potkalo – ani plnohodnotná práce, ani hypotéka… A proto se ptám: jak je to složité? Nebo to zapříčinil osud?
k videu: určitě dobrá myšlenka, ale zase to asi nejde všude a hlavně ne s každým; plus sebeorganizace není úplně jednoduchá věc a ne každému vyhovuje….ale jednoznačně souhlas s tím, že život je zatraceně krátký na to strávit víc než jeho polovinu něčím, co mě štve.
A právě proto jsem si koupil knížku Podivín, kterou vydal Tomáš Hajzler z výše uvedeného videa (viz http://www.peoplecomm.cz/kniha-podivin ). Zatím jsem neměl moc čas do toho nahlédnout, ale z těch pár stránek to vypadá… super až trošku „zadržuješ dech“. Je to příběh sepsaný majitelem firmy Semco, což brazilská (!) společnost, kde je uplatňována svoboda v práci: děláš co chceš, kdy chceš a za kolik chceš. Jak říkám, mám za sebou pár stránek, takže nevím, jak tyhle mechanismy fungují, ale zatím to vypadá slibně. Až to dočtu, tak se určitě o svoje dojmy podělím… Ale jestli to má fungovat v Brazílii, tak už asi všude. Jo, ještě jsem neřekl, že se jedná o výrobní firmu. No, těším se na čtení, těším.
…jinak mám na cestě z Amazonu The Element od Kena Robinsona, tak jsem zvědavý, co o tom píše on 🙂
O víkendu jsem od něj začal číst Out of Our Minds: Learning To Be Creative. Zatím zajímavé.
no to je ta druhá knížka, která mi přijde 🙂